Archives for January 2017

1. leden 2017, Amritapuri, výňatky z novoročního projevu Ammy

Rok 2016 již patří minulosti spolu s ostatními zkušenostmi, které jsme v životě nasbírali. Před námi je nový rok, do něhož vstupujeme s nadějí a očekáváním. Každý nový rok představuje dosud nepopsanou stránku našeho života. Je jen na nás, jakými slovy ji zaplníme. Mohou to být poselství lásky, soucítění, pokoje a uvědomění. Mohou to být myšlenky plné nenávisti, zlosti, temnoty. Kéž naplníme pero rozlišování (vivéka) inkoustem vynaloženého úsilí a tyto bílé listy popíšeme svěžími řádky.

Kéž se naše tváře v tomto roce rozzáří láskyplným úsměvem. Kéž se naše mysl utiší a odpoutá od úzkosti a strachu. Kéž v našich srdcích vytryskne pramen soucítění. Kéž naši mysl prosvítí slunce rozlišování (vivéka) a naším cílem se stane svět, kde vládne mír a soulad.

Mnoho lidí tvrdí, že uplynulý rok nebyl dobrý. Měli bychom se zamyslet, čí je to vina. Nemůžeme si za to sami? Využili jsme tento rok k tomu, abychom se něčemu naučili, rozvíjeli se a stoupali výše? Nebo jsme jej promarnili malichernostmi?

Stejně jako obchodník večer co večer počítá své má dáti dal, nový rok je příležitostí k tomu, abychom se ohlédli za rokem právě uplynulým a zamysleli se. Nový rok nás k tomuto sebezpytujícímu pohledu vyzývá. Nahlédněme do svého nitra a zeptejme se: “Kde jsou mé zisky? Co kde zůstávám dlužen?” Učiňme jasné rozhodnutí pokročit na duchovní cestě a dát sbohem všem svým temným stránkám.

V uplynulém roce jsme byli svědky řady tragédií a potíží ve světě. Tisíce lidí přišly o život ve válkách a násilných střetech. Mnozí se stali obětmi teroristických útoků. Jiní zemřeli při živelných katastrofách a nespočet dalších přišlo o své celoživotní úspory. Uprchlická krize dostoupila vrcholu. Lidskou mysl zaplavil strach a beznaděj. Navzdory všemu bychom si neměli zoufat, vždyť schopnost čelit těmto situacím dřímá v každém z nás. Když si všichni podáme ruce, zůstaneme i před těmi nejhoršími problémy vyrovnaní a optimističtí.

Nemá smysl se strachovat o budoucnost. Život ze své podstaty přináší příznivá i nepříznivá období. Spiritualita nás učí přijímat vše s vyrovnanou myslí. Stačí změnit svůj vnitřní postoj, a budeme schopni pružně reagovat na všechny změny v okolním světě. Dobrý plavec se cítí v oceánu jako ryba ve vodě, ale neplavec se bez záchranného kruhu utopí. Kdo nahlédne duchovní hodnoty, ten se i lépe vyrovnává se vším, co přichází. Někteří lidé nedokážou svým problémům čelit a hroutí se. Duchovní člověk zůstává i během těžkých životních zkoušek zcela klidný.

Atitihi devo bhava. V indické kultuře obzvláště platí: Host (atithi) do domu, Bůh do domu. Tímto hostem nejsou míněni pouze lidé, ale i jakékoli náhlé situace, které v našem životě vyvstanou. Vše, co přichází, bychom měli přijímat radostně. Tak s každou situací postoupíme o krůček blíž k dokonalosti.

Náročné situace v nás mohou vzbuzovat pocity zastrašení. Musíme je zpracovávat s bdělou pozorností a neklesat na duchu. A pokud i přesto neuspějeme, neměli bychom se poddávat pocitům sklíčenosti. Naopak, každou prohru lze vnímat jako odrazový můstek k dosažení úspěchu.

V životě není důležité dokázat “velké” věci. Bohatě stačí, když budeme s druhými jednat laskavě, věnujeme jim srdečný úsměv, a s ochotou a trpělivostí budeme naslouchat jejim problémům.

S novým rokem slunce nezačne vycházet na západě; dvě a dvě budou pořád čtyři, ne pět. Samotná změna číslice nic neznamená. Ve svých rukou máme jen přítomný okamžik. Snažme se jej využít proaktivně a věnujme se činnostem, které přinesou změnu k lepšímu. Umiňme si, že nebudeme utrácet peníze za výstřednosti. Stejné peníze mohou pomoci nemocným dětem a mohou někomu změnit život. Jistě, smrt je v konečném důsledku nevyhnutelná a my nejsme schopni zachránit každého. Ale pokud naše pomoc prodlouží život třeba jen jedinému takovému dítěti, pro jeho rodiče to bude mít nevyčíslitelnou hodnotu.

Když se do našeho jednání začne promítat soucítění, tehdy skutečně naplníme pravdy z upanišád o naší jednotě s Bohem: tat tvam asi (“Ty jsi To”) a aham brahmasmi (“Jsem Bráhmán”). Když se dloubneme do oka, nezlobíme se proto na svůj prst. Naopak, stejným prstem si oko promneme, protože si uvědomujeme, že jak prst, tak oko jsou částí našeho těla. Začneme-li vnímat druhé jako sebe, v našem srdci se spontánně probudí soucítění. Naučme se promíjet a přecházet chyby ostatních stejně benevolentně jako své vlastní. Snažme se povznést nad hněv, který cítíme k těm, kdo nám ublížili. Těm, kteří vůči nám chovají zášť, napišme vlídný dopis či e-mail. Možná se jim po jeho přečtení uleví a jejich zloba vyprchá. Dávejme najevo vděčnost svým blízkým a milovaným. Všechno toto musí v našem novém roce zapustit pevné kořeny. Takové činy mohou znamenat opravdový převrat – znovuzrození.

Poučme se z chyb z minulého roku a do nového roku vkročme se zvýšenou bdělostí, nadšením a optimistickou vírou. Rozšiřujme své obzory poznání. Modleme se za rok plný požehnání plynoucího z nezištných skutků.

Amma se modlí k Paramátmánu, aby se to jejím dětem podařilo. Amma přeje všem svým dětem přešťastný nový rok 2017.

25. 12. 2016, Ašram Amritapuri

Výňatky z vánočního projevu Ammy

Když většina lidí mluví o vánocích, většinou zmiňují šťastné chvíle strávené v kruhu rodiny, skvělé jídlo, napečené cukroví a v neposlední řadě to, co dostali pod stromeček. Jen stěží nalezneme někoho mluvit o modlitbách a duchovní praxi, kterou prováděl nebo o úsilí, které vynaložil k tomu, aby aplikoval Kristovo učení v praxi. Pravdou však je, že skutečná oslava vánoc se týká právě tohoto úsilí. Amma netvrdí, že jiné formy oslav nejsou potřeba, chce jen říci, že vánoce mohou získat skutečný význam, jen pokud je využijeme k zamyšlení se nad životem a učením Krista a ke zhodnocení našeho duchovního pokroku. Pravá láska k Pánu nastává, jakmile dokážeme zvnitřnit ideály, které zastupuje; protože ty nám pomohou nalézt království Boží ve svém nitru a transformovat náš život tak, abychom jej dokázali prožít ve službě svým bližním.

Šrí Krišna, Šrí Ráma i Kristus – všichni ve svém životě museli podstoupit mnoho nesnadných úkolů. Vždy jim však čelili s odvahou, aniž by propadali zoufalství a nejen to, z každé překážky si udělali odrazový můstek – v tom spočívala jejich velikost. Na příkladu svého života nám ukazují, že když se upřímně snažíme o vyšší cíl, neexistuje nic, co nás může zastavit. I nyní, o tisíc let později, nalézáme v jejich životech inspiraci a nesmírnou sílu.

Svátky jako jsou vánoce, pro nás představují příležitost, jak prakticky aplikovat ideál sdílení a vzájemné pomoci. Veškeré požehnání, které jsme v životě získali, není výsledkem pouze našeho úsilí. Za své úspěchy vděčíme také všem, kteří nás mají rádi, protože nám pomáhají, modlí se za nás a dávají nám své požehnání. Neměli bychom tedy zapomínat, že máme vůči nim jistý dluh. Vánoce tak představují vhodnou příležitost, jak těmto lidem poděkovat. Náš duchovní pokrok bychom měli hodnotit i v tomto duchu a čas od času si s vděčností vzpomenout na všechny, kteří nám na naší cestě pomohli. Pokud existují lidé, kteří nám působí problémy, musíme získat sílu, abychom dokázali odpustit a zapomenout. Tento postoj lze přirovnat k palivu, které nám umožní vydat se na dlouhou cestu vpřed.

Vánoční strom představuje symbol stromu života. Jako na vánočním stromečku nalézáme mnoho zavěšených ozdob, tak i náš lidský život je požehnán mnoha dary – schopností rozlišovat, láskou, soucítěním a schopností odpouštět a naším úkolem je, tyto dary využít co nejlépe. Na vrcholu vánočního stromu je zavěšena velká hvězda. Symbolizuje cíl lidského života: tj. poznání naší jednoty s Nejvyšším. Právě na tento cíl bychom měli za využití svých od Boha pocházejících schopností dosáhnout.

Zárodky spirituality v našem nitru začnou klíčit, jakmile je začneme zalévat vodou soucítění. Děti, ve svém srdci bychom měli najít prostor i pro ostatní. Přeji si, aby se vám to všem podařilo.

Amma své děti nabízí Nejvyššímu (Paramátman) a všem přeje krásné a radostné vánoce!

Om lokah samastah sukhino bhavantu

Ať jsou všechny bytosti ve všech světech šťastné!